Kniha pro ženy - nevlastní mámy - a jejich problémy, se kterými se ve své roli běžně setkávají od britské psycholožky, která je zároveň nevlastní matkou.

V roli nevlastní matky se můžete cítit osaměle – jako by nikdo kolem vás nechápal, co taková role obnáší a jaké problémy s sebou nese.

ZÁZNAMY 60 MINUTOVÝCH WEBINÁŘŮ NA TÉMA

ŠŤASTNÁ NEVLASTNÍ MÁMA

intimní zpověď o výzvách a radostech této životní role

LÁSKA V SEŠÍVANÝCH RODINÁCH

autentické sdílení manželů Weberových o nejdůležitějších principech sešívaných rodin

Jaké jsou základní kameny pro to
být Šťastnou nevlastní mámou ?

PARTNERSTVÍ

Partnerský vztah je v nevlastní rodině vztahem nejdůležitějším. Jenom když bude mít dostatečně pevný základ, můžete vy být tím nejlepším rodičem, ať už vlastním, nebo nevlastním. Pro to, jak se bude vaší nevlastní rodině dařit, je to zcela zásadní věc. Pokud jste v partnerském vztahu spokojení, dokážete společně vyřešit jakýkoli problém.

VNITŘNÍ ODPOR

Není vůbec neobvyklé, že na počátku pociťují nevlastní matky v souvislosti se svou novou rolí vnitřní odpor či vztek. Často jim připadá, jako by neměly nad určitou situací, která však v konečném důsledku nějak ovlivní jejich život, žádnou kontrolu, ale protože nejsou „oficiálně“ v pozici rodiče, nemohou nijak zasáhnout. V souvislosti s tím pak může v ženách narůstat vnitřní odpor vůči roli nevlastní matky, či dokonce hněv.

NEJEDNOZNAČNOST

Nejednoznačnost role patří mezi největší problémy, s nimiž se nevlastní matky musí vypořádat. Kdo jsem? Jejich rodič? Nebo jen „další“ máma? Kamarádka? Nesu nějakou zodpovědnost za to, že si společně nastavíme určitá pravidla a budeme děti vést k jejich dodržování? Čeká se ode mě, že budu chodit na třídní schůzky nebo se přijdu podívat na vánoční besídku? Pro nevlastní mámy a nevlastní rodiny žádná pravidla neexistují a většině žen nějakou dobu trvá, než přijdou na to, v čem jejich role vlastně spočívá.

ZVLÁDÁNÍ ROLE

Různí lidé se vyrovnávají se stresovými situacemi různě. Nicméně některé mechanismy pro zvládání stresu se ukazují jako lepší a efektivnější, zatímco jiné – třeba strkání hlavy do písku nebo snaha se věcem vyhýbat – z dlouhodobějšího hlediska nejspíš nevyřeší nic.

ČAS

I když tento faktor většina lidí podceňuje, vztahy v nevlastní rodině nevzniknou přes noc a potřebují svůj čas. Podobně jako snad u všech druhů vztahů i v tomto případě bývají první dva roky většinou vnímány jako nejtěžší, protože oba partneři se snaží přijít s nějakými pravidly hry. U něčeho je samozřejmě dohoda či kompromis jednodušší, obecně však platí, že vždycky nakonec najdeme způsob, jak se svou druhou polovičkou fungovat v harmonii.

INTEGRACE

Pro některé nevlastní rodiny je těžké spojit dvě „biologické polovičky“ předchozích rodin v jeden celek a dál dělí svou nevlastní rodinu striktně podle toho, „kdo je čí“. Některé nevlastní matky také naléhají na partnera, aby trávil se svými dětmi nějaký čas sám, protože jsou přesvědčené, že dětem i partnerovi tento společný čas prospěje. Nějakou dobu je to tak zcela v pořádku, nicméně je potřeba, aby děti začaly vnímat rodinu jako „jeden tým“, v němž se věci dělají společně a zapojují se do nich všichni.

PODPORA

Podporu blízkých potřebujeme všichni – ze strany partnera, přátel i širší rodiny. Řada studií ukazuje, že pokud jí nedostáváme tolik, kolik potřebujeme, naše emocionální zdraví strádá a je pravděpodobnější, že budeme více trpět na deprese nebo úzkostné stavy. A naopak – čím více podpory se nám dostává, tím šťastnější se zpravidla cítíme!

BÝVALÁ PARTNERKA

Mnoha nevlastním matkám připadá, že ve svém životě bojují s neustálou přítomností biologické matky nevlastních dětí. Každou chvilku dětem volá nebo tráví čas s jejich partnerem, případně je oblíbenější u partnerových příbuzných – bývalá partnerka je zkrátka trnem v patě mnoha žen. Proto se musíte naučit, jak její vliv na váš život rozumně omezit.

Reakce prvních čtenářů

"Štastná i jako nevlastní! Role nevlastní matky s sebou přináší obrovskou nutnost sebereflexe a jisté zralosti. Kniha pomáhá orientovat se v rodinné situaci nevlastních maminek a nezalekne se ani stínů, které se zákonitě dříve nebo později objeví. Je rozdíl být nevlastní mámou jako bezdětná a stát se jí v momentně, kdy už mám svoje děti. V knize najdete podporu a inspiraci pro každou z nás!"

Barbora Z.nevlastní máma

"Jedním slovem úlevné! Díky téhle knize jsem našla své vlastní místo v naší nové rodině, na kterém je mi dobře, stejně jako svou vlastní formu vztahů se všemi ostatními v ní. Díky této knize jsem zjistila, co mi v roli nevlastní mámy v mé konkrétní situaci schází nejvíc. Cítila jsem se viděna, přijatá a pochopena i se všemi negativními emocemi a stíny, ke kterým jsem díky knize dokázala najít kořeny a rozmotat je."

Šárka W.nevlastní máma

"Jeee, to je paradni! A už se tesim jak knizku poslu jako dárek, nové ženě mého bývalého muže. Doufám, že to taky ocení :)."

Linda V.nevlastní máma

O autorce

Lisa Doodson, PhD, patří mezi přední britské expertky zabývající se tematikou nevlastních rodin. V současné době přednáší psychologii na Thames Valley University. Ve svých příspěvcích do britských časopisů a dalších periodik se věnuje otázkám spojeným se vztahy a rozšířenými rodinami, pomáhá lidem pochopit nejrůznější stresové situace, s nimiž se ve své nevlastní rodině setkávají, a radí jim, jak se s těmito problémy vypořádat

Lisa Doodson v úvodu knihy píše ...

Postupně jsem si uvědomila, jednak díky svým vlastním zkušenostem a jednak právě při rozhovorech s jinými ženami, že stát se dobrým nevlastním rodičem vyžaduje čas a trénink, právě tak jako cokoli jiného, čemu má smysl se v životě věnovat. Když se začínáme učit něco nového, potřebujeme na počátku všichni sem tam nějakou tu radu a také hodně povzbuzování a podpory – ať už zkoušíme hrát na hudební nástroj nebo začínáme jezdit na kole anebo se učíme plavat. Dost podobné je to, když se žena stává nevlastní matkou – i ona občas potřebuje přídavná kolečka pro lepší stabilitu nebo plaveckou vestu!

Nikdo netvrdí, že být nevlastní matkou je snadný úděl. Může vás to však také v mnoha směrech obohatit, zejména pokud se při tom můžete opřít i o zkušenosti jiných žen. Přeji vám hodně štěstí a užijte si čtení knihy. Snad vám budou její řádky k užitku, pomohou vám při řešení jakéhokoli problému, před který vás život v nevlastní rodině postaví, a i díky nim se naučíte, jak se stát šťastnější nevlastní mámou.

Část z  předmluvy

Role nevlastní mámy, nebo chcete-li macechy, je pro mě tou nejnáročnější, nejnepředvídatelnější, nejproměnlivější a nejzranitelnější, jakou v životě mám. 

Je tolik zranitelná, protože v různých situacích mohu být zraněna já, nebo mohu zranit svého mažela, vlastní i nevlastní děti, jejich mámy. A já mohu být zraněna všemi uvedenými a navíc ještě úplně cizími lidmi a jejich představami a předsudky o mé roli. Uff. Kdo se v tom má vyznat?

Lisa Doodson má velkou pravdu, když říká, že role navlastní mámy není ve společnosti nijak vymezena. Roli rodiče si kdokoliv dokáže nějak představit, i ten, kdo se rodičem stává. Pro roli nevlastní mámy nemá téměř nikdo jasnou představu, co taková role obnáší, co macecha má a nemá dělat, nedělat, říkat, myslet si. Kam v životě dětí smí a kam nemá mít přístup. A co taková macecha potřebuje, aby byla spokojená, a měla pocit sounálěžitosti, o tom se nikde nic nepíše a nemluví.

Šárka WeberováAutorka knihy Dva domovy, spoluautorka knihy Láska bez pout, rodinná mentorka, máma dvou dětí Bruna a Marianky (12 let a 2 roky) a 5 let nevlastní mámou dvou dětí Adama a Natálky (8 a 7 let)

Pro koho je kniha určena?

Pojem „nevlastní matka“ je v knize souhrnně používán k označení ženy:

  • která se vdala za někoho, kdo má děti z předchozího vztahu
  • která žije ve společné domácnosti s někým, kdo má děti z předchozího vztahu
  • která má dlouhodobý vztah s někým, kdo již děti má
  • jejíž partner má děti a ty s nimi trvale žijí
  • jejíž partner má děti a ty přijíždějí o víkendech a o prázdninách na návštěvu
  • která už se s dětmi svého partnera nevídá
  • která se s dětmi svého partnera nikdy nesetkala
  • jejíž partner má už dospělé děti

Ukázky výpovědí nevlastních matek 

Mám dvě vlastní děti a občas se starám o čtyři nevlastní. Když jsem se před šesti lety dostala do role nevlastní matky, nejprve jsem si o tomto tématu hodně přečetla. Byla jsem však zklamaná, když jsem zjistila, že většina dostupné literatury pochází ze Spojených států a ne z Británie, a při čtení jsem často mívala pocit, že se v ní popisuje něco jiného, než co prožívám já. Proto mám velkou radost, že už i v Británii probíhá důkladný výzkum k tématu nevlastních rodin – kéž by to tak bylo už dřív, mohla jsem se z toho leccos dozvědět v době, když jsem to nejvíc potřebovala! Role nevlastní matky je těžká svou nejednoznačností. Jako by neexistovaly žádné zřetelné hranice či jasná pravidla hry a každý v rodině jako kdyby od této role čekal něco úplně jiného.

PAMŠEST LET MATKOU ČTYŘ NEVLASTNÍCH DĚTÍ VE VĚKU 9 AŽ 15 LET

Je mi 34 let a mám 22letou nevlastní dceru. Když jsem se nastěhovala ke svému budoucímu manželovi, bylo jí teprve devět a mně dvaadvacet. Ze dne na den jsem se musela naučit, jak se starat o domácnost, chodit do práce, jak být partnerkou a najednou také nevlastním rodičem. Stálo to spoustu slz, určitě mnohem víc mě než mou nevlastní dceru, ale zvládly jsme to… nakonec ano… a dnes už se máme rády tak, že slovo „nevlastní“ nám zní docela cize a nepatřičně.

SARAHTŘINÁCT LET MATKOU DNES 22-LETÉ NEVLASTNÍ DCERY

Cítím hroznou frustraci. Starám se o své nevlastní děti Molly a Toma, protože miluji svého manžela. Když se o ně jejich matka nezvládala postarat, samozřejmě jsem v tom Dava samotného nenechala. Ale můj život je teď tak jiný. Vzdala jsem se své práce, abych se jim mohla věnovat, takže se skoro nevídám se svými přáteli. Dlouho to pro mě bylo hodně těžké, protože do té doby jsem s dětmi v podstatě žádné zkušenosti neměla. Takřka všichni mí přátelé byli single a bez dětí a mně připadalo, že nemám s nikým z nich už nic společného. Všechny ostatní mámy ve škole jako by se znaly, jen já si připadala úplně mimo. V posledním roce se to sice zlepšilo, ale do té doby to pro mě bylo období velké samoty. Není to vina dětí, vím to, ale hrozně mi vadí, že jsou s námi pořád. Jako bychom si od nich nemohli ani na chvíli odpočinout.

FAYTŘI ROKY NEVLASTNÍ MATKOU DVOU DĚTÍ VE VĚKU 3 A 5 LET

Je to o tolik těžší, než jsem si představovala. Když jsem se poprvé setkala se svým manželem, říkala jsem si: budu mít devět synovců a neteří, které budu mít ráda, to bude super. Jenže teď máme najednou každý druhý víkend na starost jeho děti a musíme jim vymýšlet zábavu… Začala jsem v sobě cítit nenávist – tak silnou jako dosud v životě nikdy. Neudělala bych nic, abych jim ublížila, ale ten vnitřní odpor vůči nim prostě cítím.

DEBBIEČTYŘI ROKY MATKOU DVOU NEVLASTNÍCH DĚTÍ (12 A 9 LET)

Myslím, že mé nevlastní děti se pohybují mezi dvěma odlišnými světy a v každém z nich platí jiná pravidla. Je proto potřeba zcela jasně říct, jak to máte zavedeno u vás – i kdyby to bylo jinak než v jejich druhém domově. My s Paulem jsme dětem říkávali: „no, u mámy tohle možná dělat nemusíte, ale tady to máme nastavené takhle“. Jak dlouho trvalo, než si na to aspoň trochu zvykly! Pokaždé, když přijely k nám, jako bychom se vraceli zpátky na startovní čáru. Postupem času se to ale hodně zlepšilo. Zpočátku jsem věci nechávala na Paulovi, ale dnes už si víc věřím a nastavování pravidel už mi dělá mnohem menší potíže.

BECKYSEDM LET MATKOU DVOU NEVLASTNÍCH DĚTÍ VE VĚKU 12 A 8 LET

Děti jsou pro partnera velmi citlivé téma – obvykle má snahu je bránit, takže si musím dávat velký pozor, abych ho nenaštvala. Neustále mám pocit, že musím kolem všeho chodit po špičkách. I když děti někdy zlobí, je pro mě těžké být vůči nim kritická, protože on do toho pokaždé vstoupí a začne je omlouvat. A já pak cítím hroznou frustraci.

MAGGIETŘI ROKY NEVLASTNÍ MATKOU DVOU DĚTÍ VE VĚKU 7 A 5 LET

Myslím, že dneska už děláme věci líp – víc se o nich spolu bavíme a já se už nebojím říct něco nahlas. Partner na začátku třeba říkával, jak je to celé jednodušší, když jsou u nás všechny děti, a já mu teď na to už odpovídám „víš, hele, není – je to zatraceně těžší!“

MELISSAŠEST LET MATKOU ČTYŘ NEVLASTNÍCH DĚTÍ VE VĚKU 9 AŽ 16 LET

Řekla bych, že máme s nevlastním synem velmi blízký vztah. Když jsem ho poznala, byly mu dva roky, v podstatě odmalička tedy vyrůstal se mnou. Vycházíme spolu velice dobře, ale i když ho mám moc ráda, necítím k němu totéž, co ke svým vlastním dětem. Je to prostě jiný druh citové náklonnosti. Přála bych si cítit k němu totéž, ale nejde to. Třeba minulý týden. Všichni jsme se chystali ven, když vtom dostal můj nevlastní syn záchvat vzteku. O nic důležitého nešlo – mám pocit, že chtěl jít s kamarádem do parku a my jsme řekli, že ne. Strašně ho to rozlítilo a prý že neví, proč k nám teda vlastně vůbec chodil. Byla jsem naštvaná a v duchu jsem si říkala: no, když k nám nechceš chodit, nemusíš se obtěžovat. Pak jsem o tom přemýšlela a uvědomila jsem si, že kdyby to byly mé vlastní děti, reagovala bych jinak. Ano, taky bych jim vynadala, že zlobí, ale chtěla bych se s nimi pak usmířit a pomuchlat je v náruči. Cítila jsem se potom hrozně provinile, ale asi mě s nimi prostě pojí jiné citové pouto.

KIMŠEST LET NEVLASTNÍ MÁMOU OSMILETÉHO SYNA, SAMA MÁ DVĚ DCERY (3 A 5 LET)

Za nevlastní matku se nepovažuji – sama sebe vnímám jako ženu, která si prostě vzala někoho, kdo má dítě z předchozího manželství. Jsem manželka jejího táty, což je rozdíl. Slovo „matka“ vyvolává představu určité péče nebo výchovy a to není něco, co bych si nějak spojovala se svou nevlastní dcerou.

FIONADVANÁCT LET NEVLASTNÍ MATKOU PATNÁCTILETÉ NEVLASTNÍ DCERY

Co je moje role? To opravdu nevím. Synovi mého muže a jeho partnerce se právě narodila holčička, ale protože jsem nebyla u toho, když můj „nevlastní syn“ vyrůstal, nemám teď pocit, že by mě s malou pojil nějaký příbuzenský vztah. Navíc mladí se mohou s prosbou o pomoc obrátit na všechny své babičky a dědečky, které mají, takže já si připadám už tak nějak navíc.

SHEILADVACET LET NEVLASTNÍ BABIČKOU DOSPĚLÉHO NEVLASTNÍHO SYNA A MALINKÉ VNUČKY

V nevlastní rodině bývají nejtěžší zejména první dva roky, neboť nikdo přesně neví, jaká pravidla vlastně platí a co konkrétně jeho role obnáší. Toto období bývá vnímáno jako čas turbulencí a chaosu a je úplně normální a běžné. Postupně se všichni naučí se změnami žít.

Přečtěte si ukázku z knihy

Zadejte svůj email a získáte ukázku zdarma ve formátu PDF.

Vaše osobní údaje (e-mail a jméno) budeme (True Self s.r.o.) zpracovávat pouze za účelem zasílání newsletterů se zajímavým obsahem z oblasti osobního rozvoje v souladu s platnou legislativou a zásadami ochrany osobních údajů. Svůj souhlas se zasíláním a zpracováním osobních údajů můžete kdykoli odvolat prostřednictvím odhlašovacího odkazu v každé kampani. zásadami ochrany osobních údajů

OBJEDNÁVKA

Distribuce knihy Jak být šťastná nevlastní máma a Dva domovy proběhne do 10 dnů od zaplacení objednávky.


 

Kniha
Šťastná nevlastní máma


484 Kč
vč. poštovného a balného
Knihy
Šťastná nevlastní máma a Dva domovy

663 Kč
vč. poštovného a balného

Nezapomeňte si prohlédnout

Láska bez pout

Zdeněk Weber a Šárka Weberová

Dva domovy

Šárka Weberová

Objednávka knihy